Výchova malého pyreneje a výběr chovatele
Hned na úvod, abych předešla případným nedorozuměním, musím říci, že se nejedná o žádný odborný článek fundovaného cvičitele psů, ani o jednoduchý návod, jak z malé nevinné kuličky udělat dokonale poslouchajícího psa. Takový návod, dle mého názoru, neexistuje a klasická „cvičáková“ metoda výcviku se v případě pyrenejského horského psa jaksi míjí účinkem. Chtěla bych zde jen zveřejnit pár svých vlastních zkušeností z výchovy Montyho a postřehů nových majitelů našich štěňátek , které každé je vlastní nezaměnitelný originál a na každé se muselo trošku jinak. Chtěla bych zde především vyjádřit, jak důležitý je pro budoucí povahu a chování dospělého pyrenejského horského výběr toho správného chovatele a těch pravých rodičů našeho nového malého přítele. V dnešní době se pyrenejský horský pes chová převážně jako pes rodinný, domácí kamarád a hlídač, výstavní pes, či jen společník na procházky. Výchova štěňátka, které je určeno pro ochranu stáda, je jiná a je potřeba, aby malý pejsek vyrůstal již odmalička se zvířaty, která má v budoucnu chránit a utvořil si ten nejsilnější vztah právě k nim. Stejně tak je pro tuto práci vhodnější štěně samostatnější, dominantnější a živější, což jsou vlastnosti u rodinného mazlíka spíše na škodu.
Jak tedy vybrat tu správnou chovatelskou stanici ze které vzejde ten nejlepší rodinný přítel? V první řadě odrazuji hned na začátku od koupě štěněte bez PP, která v posledních letech bývají nabízena v internetové, či časopisové inzerci. V drtivé většině případů se jedná o potomky rodičů, kteří z nějakého důvodu nebyli uchovněni a předávají tudíž svou vadu, či vady dále. Stejně tak jsou na tom i potomci rodičů, kteří sice mají průkaz původu, ale z různých důvodů připuštěni do chovu nebyli, bývají lákavě nabízena jako „štěňátka bez PP po rodičích s PP“, což má kupujícím dávat jakési záruky kvality. Většinou to bývá naopak. Podmínky uchovnění nejsou pro pyrenejské horské psy nijak náročné a ten, komu skutečně na plemeni záleží a chce odchovávat co nejlepší štěňátka, ten si tu práci dá. Plemeno zastřešují u nás dva kluby. A to Klub pyrenejských plemen, kde je podmínkou uchovnění absolvování 2 výstav, z toho jedné klubové, či speciální, rentgen na vyšetření stupně dysplazie kyčelních kloubů a veterinární zpráva, kterou vyplní veterinární lékař, a druhý Klub málopočetných plemen psů, kde je podmínkou jedna výstava, a to klubová, opět vyšetření kyčelních kloubů a bonitace. Není to tedy nic, co by milující a zodpovědný majitel, budoucí chovatel, nemohl zvládnout. Jedinců, kteří vykazují takové vady, ať už exteriérové nebo povahové, že pro ně nemohou být připuštěni do chovu, je velmi málo a musí to být už vady opravdu zásadní- agresivita, extrémní plachost, ztráta pigmentu (nos, oční víčka, pysky, patro), zcela netypická stavba těla a jejich další potomci, množeni nezodpovědnými chovateli, budou tyto vady samozřejmě přenášet dále. Průkaz původu není zárukou, že z malého nadějného štěňátka vyroste velký šampión, ani zárukou stoprocentního zdraví, v tomto je bohužel příroda stále kus před námi a genetika je někdy nevyzpytatelná. Ale je zárukou, že z malého bílého uzlíčku nevyroste agresivní kříženec s kavkazákem nebo cosi, co se pyrenejskému horskému psovi, ať už exteriérem nebo povahou, podobá jen z dálky a po tmě.
Jak si tedy vybrat tu správnou chovatelskou stanici a čeho si vlastně všímat? Především toho, jaký vztah mají chovaní psi k chovateli samotnému a jeho rodině – nebojí se ho? nekrčí se, když se objeví? neutíkají před ním? neuhýbají před nataženou rukou? Naopak- jsou nadšeni, když se chovatel objeví? projevují radost a snaží se předhánět v tom, kdo se dřív přitulí? Který chovatel bude ten správný? Stejně důležité je i prostředí a podmínky, ve kterém psi a hlavně matka se štěňátky žijí. Mají dost volného pohyb po zahradě, dostatek kontaktu se svými lidmi? čisté misky s vodou? jsou psi a štěňátka čistí, upravení? Nebo je to naopak a dospělí psi jsou zavření jen v kotcích, s minimálním pohybem a kontaktem s chovatelem a rodinou? voda v miskách je stará, zkažená? psi jsou zanedbaní, zacuchaní a štěňátka špinavá, neopečovávaná, v kotcích je starý zaschlý trus? Jen takový chovatel, který se o své psy a štěňátka s láskou stará a dá jim veškerou péči, nejen dvakrát denně krmení, dokáže vychovat a pro spokojený život v lidské společnosti připravit ta nejlepší, sebevědomá, klidná, krásná štěňátka. Dnes už je všeobecně známý fakt, že nejdůležitější období socializace proběhne ještě u chovatele, v době, kterou nový majitel štěňátka už nikdy nemůže ovlivnit a co se v té době malý pejsek nenaučí, to už nikdy nedožene. 
Výchova toho správně vybraného a správně odchovaného štěňátka není složitá. V podstatě nový majitel jen prohlubuje a dál rozvíjí to, co si štěňátko přineslo už od chovatele. Problém nastane, pokud štěňátka u chovatele vyrůstala v izolaci, pokud nebyla seznámena s lidmi, různými nezvyklými zvuky, či dalšími psy, pokud neopustila do odběru rodnou zahradu a rodný kotec. Pokud se tak stane ještě ve věku, kdy je štěně maličké a tvárné, dá se ještě s velkou láskou a pochopením mnohému naučit a s trochou štěstí i z takového pejska vyroste správně sebevědomý jedinec, ale práce a náročnost výchovy takového štěněte je nesrovnatelná. Pokud ale takový pejsek přijde do nové rodiny až jako starší, několikaměsíční, je na problémy zaděláno a z takových podtržených jedinců často vyrostou bázliví, nejistí psi, jejichž výchova není lehká a výsledek je nejistý. U toho správného chovatele však není problém ani odběr staršího štěněte, naopak to může být i výhoda- chovatel už štěňátko naučil základním věcem, základy poslušnosti, hygieny, seznámil jej s okolím a rušným prostředím a nový majitel už jen dotáhne to, co chovatel úspěšně započal. Správně odchovaný malý pyrenej je štěně zvídavé, sebevědomé, hravé, které je radost vychovávat. Pokud nenarazíte na mimořádně sebevědomého a dominantního jedince, kteří se mohou vyskytnout u všech plemen, takoví psi potřebují samozřejmě odlišný přístup a s tím já zkušenosti nemám, nebudu zde tedy o tom psát. Svého Montyho jsem vychovávala pouze hlasem a za pomoci piškotů a jiných pamlsků. Učil se velmi ochotně a snadno, protože ani není tvrdohlavý a paličatý, jak někteří pyrenejové mohou být. Ale rozhodně zcela univerzálně platí, že na pyreneje jedině po dobrém, s láskou, klidem a přístupem- já pán, ty pán. Nejdůležitějším pravidlem při výchově malého pyreneje je důslednost a spravedlnost. Pyreneje nikdy nezotročíte, nikdy nebude do zblbnutí přinášet aport nebo lehat a vstávat, aby se pánovi zavděčil. Udělá to jednou, dvakrát a po třetí si pomyslí o vás své a odejde. Ne proto, že by nechtěl poslechnout, ale protože má hlavu, kterou nemá jen na ozdobu a to, co nemá žádný smysl, dělat nebude. I pyrenej může skládat zkoušky poslušnosti, jsou u nás takoví, ale tvrdá výchova a výcvik alá německý ovčák, jeho krásnou ušlechtilou povahu akorát zkazí a dosáhnout můžete jen toho, že psa zlomíte a za a) se vás bude bát a poslouchat ze strachu nebo za b, v něm vzbudíte agresivitu a vychováte nezvladatelného tvora, kterého se později budete snažit zbavit. Pyrenej bude cvičit a třeba skládat zkoušky, nebo dělat obedienci, vodní výcvik, či záchranařinu, ale jen proto, že pána miluje a chce mu udělat radost, dobrovolně. V tomto duchu se musí odvíjet celá výchova. Nejdůležitější je navázat se svým pejskem ten správný důvěrný vztah, na vymezených pravidlech trvat a být vždy za všech okolností důsledný a spravedlivý. Správně socializovaný a vychovaný pyrenej je pes velice klidný, láskyplný, hodný, vyrovnaný a spolehlivý a je radost s ním podnikat veškeré akce, které si jen vymyslíte.
